Ing. Jan Procházka
Čestný prezident klubu (El Prezidento)
Dobrý den El Prezidento. Povězte nám úvodem, jaký byl Váš fotbalový začátek v Lokomotivě.
V létě v roce 1970 jsem se dostavil na nábor, párkrát kopl do balónu, ukázal vysvědčení a kupodivu mě vzali. Na svůj věk jsem byl docela vysoký, tak to se mnou zkoušeli v bráně (nic moc) a taky v poli na pozici hrotového útočníka (taky bohužel nic moc). Když se rozdával talent, tak jsem byl ve frontě asi někde hodně daleko a tak se na mě nedostalo… Ale fotbal jsem měl rád i přes většinové vysedávání na střídačce.
Po skončení aktivní kariéry jste ihned začal být klubový bafuňář? A jak jste dosáhl titulu čestného prezidenta klubu?
Aktivní kariéra, to je možná z mého hlediska trochu silné slovní spojení, ukončila ji v roce 1988 žloutenka. Ale jo, něco jsem odehrál za B tým na mém oblíbeném postu středního útočníka, snažil se napodobovat můj tehdejší velký vzor Karla Kroupu a vstřelil celkem 7 branek. Za Áčko jsem nastoupil pouze jednou a připsal si hned bod do kanadského bodování. Cca v 70.minutě za bezbrankového stavu jsem střídal Lumíra Černého, vzápětí se připletl do útočné akce a křiknul na spoluhráče Milana Vlčka “vystřel”, no a on vystřelil a vyhráli jsme 1:0. Úžasný zážitek, ale tehdejší předseda pak hrozně seřval trenéra Béďu Habance, moje kratičké, byť úspěšné vystoupení bral za provokaci.
Do výboru oddílu jsem byl kooptován tuším už v roce 1982, tedy ještě coby aktivní hráč a stalo se to tak, že jsem si chodil každé pondělí za tehdejším sekretářem Jirkou Endlicherem půjčovat časopis Gól, což bylo tehdy velmi nedostatkové zboží a on se mě jednou zeptal, jestli bych se nechtěl zapojit do práce ve výboru.Tak jsem se zapojil a vydržel tam v různých funkcích, včetně předsednické, 30let. Bavila mě fotbalová diplomacie a tak jsem pár let působil i na městském svazu v různých komisích. Byl jsem dokonce 2 roky předsedou STK.
Doživotní titul EL Prezidento jsem si udělil sám a to v parafrázi na Bolka Polívku a jeho titul “Valašský král na furt”. Je to taková sranda, výkonným a výborným předsedou je samozřejmě Radek Zeman.
Které období za dobu Vašeho působení v Lokomotivě považujete za méně šťastné a které naopak za povedené?
Z hlediska sportovního, teď myslím zejména A tým, to byla taková sinusoida. Byla léta bohatá i chudá, nikdy jsme nespadli z okresního přeboru, i když k tomu bylo párkrát velmi blízko, a toho si velmi cením. Je zajímavé, že se mi více vybavují záchranářské práce, protože přinášeli zajímavé a někdy i úsměvné situace, ale to by bylo nadlouho…
Pokud mám vzpomenout nejhorší období obecně, tak to byly roky 2007 a 2008, kdy jsme po podivném odvolacím soudním řízení prohráli dlouho vedený spor s TJ Lokomotiva-Ingstav a “de jure” přišli o celou hospodářskou budovu. Ten pocit křivdy a bezmoci nikomu nepřeji, velmi těžce jsme to tenkrát s Milanem Zikou nesli, v jednu chvíli dokonce reálně hrozil i zánik klubu.
Na druhé straně nejraději vzpomínám na období okolo roku 2005, kdy jsme s dorostem vyhráli titul Přeborníka města Brna. Byli jsme výborná parta, vedení týmu, rodiče, diváci, taková jedna velká rodina.
99 gólu útočného dua Figin – Kohót ve vítězné sezóně, byla ta proslulá “třešnička na dortu”.
V poslední době klub vzkvétá co se týče areálu klubu, nebo také ženských a mládežnických týmů. Nejsou teď mužské týmy trochu v pozadí?
Je krásné sledovat jak areál a v poslední době i interiér roste do krásy, je nádherné sledovat množství dětí nejrůznějšího věku běhat po hřišti, je velmi zajímavé sledovat kvalitní fotbalové výkony žákyň, juniorek a žen. Méně potěšující pro mužský fotbal je to, že drtivá většina z těch dnešních dětí bude nosit, a nebo již nosí sukýnku. Kluci pro fotbal zkrátka nejsou… Na mužské týmy oddíl určitě nezapomíná, ale na druhé straně jim nemůže více pomoci, než tím, že občas “prikúpí” posilu z venčí.
Kterých bývalých fotbalistů a trenérů z Lokomotivy si nejvíce vážíte a proč?
Jejda, těch bylo. U fotbalistů je jasná jednička Mirek Kufr, známe se od základky a jeho kariéru od této doby sleduji. V současné době je těžko říct, jestli je to fotbalista bývalý nebo stále současný, ale to je vcelku jedno. To co u nás Kufr dokázal je obdivuhodné a výjimečné, všichni to víme a není třeba to dál rozvádět. Moji srdcovkou byl i Aleš Krejčí nebo-li Klobás, důrazný silový útočník, dobrej chlap. Pak třeba Jarek Strouhal, vzpomínám na situaci, kdy v áčku byla velká marodka a on v tehdy asi 16 letech musel nastoupit v Bystrci na postu stopera, na kterém nikdy nehrál. Zvládl to bez větších problémů a spolehlivě vymazal jejich obávaného střelce, což byl vlastně jeho hlavní úkol. Jinak to byl klasický záložník-špílmachr a z mého pohledu asi ten nejlepší, kterého jsme kdy na tomto postu měli.
Trenéři, těch bylo taky samozřejmě hodně, ale v pravém slova smyslu a teď pro Boha ať se nikdo neurazí, jsme měli jediného, Karla Vytiska. Profík s ligovými zkušenostmi, na jehož předzápasovou přípravu se často s úsměvem vzpomíná u nás působil jen jednu sezónu a to možná ani ne celou, protože pak neunesl krutou skutečnost, že mu hráči okresního přeboru, byť se snaží sebevíc, nejsou schopni plnit ligové technicko-taktické požadavky. Ale myslím, že pro kluky to byla zkušenost docela dobrá a něco jim dala.
Z těch “normálních” trenérů pak rád vzpomínám na Béďu Habance pro jeho bodrou a kamarádskou povahu, na “drsňáka” Saláma a pak samozřejmě na duo pan Dvořák – Jéňa Kamoj, kteří byly strůjci úspěšné dorostenecké éry okolo vítězného roku 2005.
Jak hodnotíte současný kádr Áčka?
Bohužel průměrně. Po roční anabázi v 1.B třídě jsme tvrdě dopadli do městské reality a zatím příliš neoslnili.
Uvidíme co přinesou nové tváře a uvidíme zda se dostaví zlepšení výkonnosti, zejména u těch, u kterých se to nejvíce očekává. Pokud půjde vývoj kladným směrem (věřím, že ano) pak má A tým určitě na to, aby se v nejbližších letech pohyboval v těch vyšších patrech tabulky.
Kde byste si přál vidět oddíl v horizontu pěti let?
No samozřejmě v té nejlepší kondici, s vyváženým zastoupením ženského a mužského fotbalu, což bude těžké a ze současného pohledu na tom budou ženy zřejmě o dost lépe. Za vykazované úsilí by ženám, juniorkám i žákyním slušela ta nejvyšší soutěž, u mužů bych se spokojil se stávajícím stavem.
Jste známý jako vášnivý fanoušek Liverpoolu. Proč zrovna tento klub Vás tolik zaujal?
Liverpool – město Beatles a tím je řečeno vše. V dobách kdy jsem dospíval mnoho informací o anglické lize nebylo, ale výsledky a tabulky vycházely celkem pravidelně v novinách. Když jsem viděl v tabulce Liverpool a když jsem záhy zjistil, že hrají v jasně červených dresech, velmi podobným těm v jakých tehdy nastupovala mnou zbožňovaná Zbrojovka, volba byla naprosto jasná. Výkony a výsledky LFC tedy sleduji již bezmála 40 let a je jen škoda, tedy hlavně pro mě samozřejmě, příznivcům MU to zase až tak moc nevadí, že poslední z celkem 18ti ligových titulů je ze sezóny 89/90. Na další čekám už více než čtvrt století a vypadá to, že letos to bohužel zase nevyjde… ALE, vloni jsem si splnil sen a byl spolu se Staníkem Zemanem na Anfieldu na památném zápase čtvrtfinále Evropské ligy LFC-B.Dortmund. Domácím se tehdy podařilo otočit téměř beznadějný stav 1:3 třemi brankami v závěru na postupových 4:3, neskutečný zážitek, viděl jsem co to znamená když stadion vybuchne.
Jak trávíte svůj volný čas?
Že by v hospodě na hřišti?
